Aleškův příběh

Alešek nás začal překvapovat ještě před tím, než vůbec přišel na svět. Místo plánovaného jednoho miminka jsme čekali dvě ...holčičky. Až pár týdnů před porodem jsme se dozvěděli, že jedna holčička je chlapeček :) Hlavně tatínek se radoval.

Obě miminka, Alešek i Barborka, se narodili v naprostém pořádku v listopadu 2012. Jen co Alešek nabral síly a zkušenosti, stal se z něj pěkný všetečka a neposeda. A to mu bylo osudné.

Dne 13.7.2014 se nám málem utopil v zahradním bazénu, do kterého přelezl pomocí odrážedla.Tím bych chtěla varovat i ostatní rodiče. Jakkoliv vysoký bazén není zárukou bezpečí. Aleška se podařilo po dlouhé a vysilující práci zdravotníků zachránit. V té době jsme ještě netušili, že není vyhráno a co nás bude čekat.

Nekonečné týdny jsme se s přítelem den co den střídali mezi dcerami doma a synem v nemocnici. Alešek byl v kómatu, napojen na dýchací přístroje a udržován silnými medikamenty. Prognózy, pokud vůbec přežije, byly velmi špatné. Chvilky bdělosti byly doprovázeny  nepřirozeným prohýbáním. Na naši přítomnost vůbec nereagoval. Až díky bazální stimulaci a pomoci našich přátel se začal jeho stav po dvou měsících pomalu zlepšovat. S námi byl klidnější a pomalu začalo odeznívat i ono prohýbání. Mohli jsme začít pomaličku rehabilitovat a připravovat se na to, že Alešek půjde domů. Z nemocnice byl propuštěn po čtyřech měsících do domácího ošetřování. Měl tracheostomii, výživovou stomii (výživa vstupem přímo do žaludku) a spoustu léků. Nácvikem krmení a správného dýchání se nám podařilo obou stomií zbavit. To nám ulehčilo i další rehabilitace. Žádné léky již neužívá. S Aleškem  pravidelně podstupujeme rehabilitační pobyty. Nejvíce se nám osvědčila rehabilitace pomocí therasuit terapie, kdy pozorujeme daleko větší pokroky. Tato terapie je ale poměrně nákladná a není hrazena zdravotními pojišťovnami. Alešek už se nyní dokáže plazit, přetáčet ze zádiček, ovládat nožičky i ručičky, držet hlavu. Pokouší se o lezení a o první slova. Zdá se, že spoustě věcem rozumí. Rozumí humoru a krásně se směje. Jen se nedokáže dorozumět a pohybovat tak, jak by potřeboval. Za tři roky už udělal pořádný kus práce a věříme, že ještě udělá.